Etymologii i základní význam slova lze hledat v řeckých slovech fyton (rostlina) a therapeuein (pečovat). Dříve se tato praxe označovala jednoduše jako bylinářství či využití léčivé síly rostlin. V terminologii západního světa však tak dnes nazýváme lékaře, který je přesvědčen o účinnosti a bezpečnosti bylin, a využívá je jako standardní prostředek k obnovení zdraví.
Koneckonců, komplexní studium léčebných účinků rostlin a využívání léků vzniklých z této praxe, podporuje celá řada významných odborných organizací. Za všechny jmenujme třeba Evropskou vědeckou kooperativu pro fytoterapii (The European Scientific Cooperative for Phytotherapy- ESCOP), jejíž kořeny lze hledat v Nizozemsku. Už i v našich krajích se běžně užívají termíny jako bylinkář (ev. bylinář) nebo přímo fytoterapeut.
Léčivá síla rostlin doprovází lidstvo už od počátku
Nelze přesně zjistit, kdo a kdy poprvé vyrobil první bylinný lék. Síla zelené přírody totiž provází lidstvo v průběhu celé složité etapy jeho historického vývoje a v mnoha částech dodnes tvoří jediné dostupné léčebné prostředky. Až do konce období středověku čerpala z téměř neomezeného potenciálu léčivých bylin jak lidová, tak i klasická či oficiální medicína a bylinářství se jako běžně dostupná metoda léčby udrželo až do 18. století. Výběr a způsob použití jednotlivých druhů rostlin zpočátku vycházel především z náhodných či intuitivních poznatků (např. pozorování zvířat), později však došlo k vývoji na základě empirických faktů a zkušeností.
Teprve rozmach odvětví chemie, spojený s výrobou syntetických léčiv, zatlačil doposud téměř adorované přírodní poklady do ústraní. Renesance fytoterapie je však nyní opět na vzestupu. Stále více lidí pochybuje zejména v posledních dvaceti letech o nutnosti užívání syntetických léků a rozsahu jejich vedlejších účinků.
Česká fytoterapie stojí na pevných základech
Bylinky se opět dostávají ke slovu zejména při drobných potížích a méně závažných onemocněních od rýmy až po nachlazení. A k bylinkám se začíná vracet i stále větší počet českých lékařů, inspirovaných takovými slovutnými jmény bylinkářů, jako jsou Ing. Jiří Janča, Josef A. Zentrich či Pavel Váňa, jejichž knihy lze bez nadsázky považovat za základní kameny moderní české fytoterapie. Mezinárodně vedený vědecký výzkum pak zjištěné skutečnosti nejenom potvrzuje, ale také rozšiřuje naše znalosti o stále nové poznatky. Zavádí použití dosud neznámých bylin, a hledá i další indikační okruhy u bylin již osvědčených.
Proč neumíme účinky bylin napodobit v laboratoři?
Řada expertů na fytoterapii pak využívá výhradně přírodní zdroje. Snahu farmaceutického průmyslu o nalezení, a poté umělé syntetizování účinných složek, považují za nedostatečnou. Jako hlavní argument své vize pak uvádějí především léčebné působení rostlin vnímané jako komplex celé řady účinných látek, jež se dokáží vzájemně podpořit a doplnit, což u izolovaných přírodních látek nebo přímo chemických léků není jednoduše možné.
Každá rostlina je vlastně malou chemickou laboratoří, a proto v mnoha případech umožňuje použití rostlin účinnější a bezpečnější léčbu než samostatně podávané složky. Laicky lze tento mechanismu vysvětlit takto:
Vedle hlavního specifického účinku nabízí každá bylina i další nespecifické všeobecně posilující účinky, jež se v jednotlivých chemických látkách (i v těch přírodního původu) zkrátka vyskytovat nemohou. Právě tato bohatá obsahová skladba dává bylinám a lékům z nich tak široké spektrum účinků, umožňujících pokrýt najednou více problematických míst či procesů probíhajících v lidském organismu. Jde o velmi výhodný mechanismus působení, přinášející účinnou terapii i v případě nejasné nebo obtížně zjistitelné diagnózy.
Fytoterapie nahlíží na každého člověka individuálně
Odborníci na fytoterapii se nesnaží svou léčbu vtěsnat do jednotných šablon. Místo toho nahlížejí na každého pacienta jako na individuální entitu s individuálními slabostmi, potřebami a specifickými požadavky. Každá terapie je tak vytvořena klientovi přímo na míru, a nelze proto automaticky nebo na dálku doporučovat i na zdánlivě identické potíže stejné byliny či léky.
Moderní fytoterapeut se navíc nemusí spoléhat jen na omezenou nabídku vodních výluhů, čajů nebo lihových tinktur. Jeho možnosti jsou mnohem pestřejší a otevřené skutečně všem pacientům, a to už od nejmenších dětí.
Kde fytoterapie pomáhá
Návštěvu fytoterapeuta lze doporučit prakticky při každé nemoci, a to i té s dlouhodobým nebo chronickým přesahem. A hodí se také jako léčba doplňková či souběžná. Právě díky ní může být přistoupeno ke snížení podávané dávky farmak, a tím i minimalizaci jejich nežádoucích účinků.
Pacient by však měl mít vždy na paměti, že působení bylin je obvykle o něco pomalejší než u konvenčních léků, jelikož účinné látky v nich nejsou tak koncentrované jako u farmak. Tento efekt je nejvíce vidět u dlouhodobých onemocnění. Tady je však vhodné zdůraznit, že byliny zároveň posilují i přirozené ozdravné schopnosti těla, takže pacient může individuální zlepšení pocítit i relativně brzy.
Ale fyzioterapeuti neléčí jen specifické choroby. Jejich cílem je i obnovení celkového zdraví pacienta a posílení vitality. Fytoterapii nelze v žádném případě považovat za všemocnou. Ale cejchovat ji značkou zastaralé, překonané či bezcenné formy léčení také není na místě.
Naopak – pokud je správně využívána, poslouží jako velmi cenná a účinná metoda na dlouhé cestě vedoucí až k nalezení skutečného zdraví. Hodnotu léčivé síly bylin pak zvyšuje i možnost rozsáhlého preventivního využití vůči nemocem. Její možný potenciál je prakticky neomezený, protože výzkumné programy v mnoha částech světa stále probíhají, a zatím v nich byla využita pouze malá část světového rostlinstva. Nové objevy a účinné látky jsou tedy jen otázkou času.
Moderní fytoterapie užívaná v rámci TČM je navíc neoddělitelně spjata i s duchovní stránkou člověka. Snaží se o pochopení smyslu nemoci a zařazuje duchovní prvky do komplexního procesu uzdravování, k němuž se dnes obrací stále více lékařů a velká část léčitelů.
“Nemoc je (zdravá) reakce našeho těla na nezdravé myšlenky a z nich plynoucí životní styl,“ říká MUDr. Vogeltanz a nám nezbývá, než mu dát za pravdu. U fytoterapie totiž vždy platí, že každý člověk musí být pro své zdraví ochoten udělat něco navíc. Pasivní předepsání receptu a konzumace stále většího množství chemických léků totiž k úspěchu vést zkrátka nemůže.